Cesty

Duše bez domova

domov je tam, kde cesty

domov se střechou z nebe

za přítele zemi a sebe

a hvězdy

cesta se neptá, dá ti odpovědi

stromy nezradí

stačí bezbřehou láskou

za okamžiky čirého štěstí

zaplatit

chuti deště a vlčím mákům

jizvám noci, bouřkovým mrakům

vůni rozpálených kolejí a vlaků

strachu,

že zapomenu

Ibišek

Nemůžu uvěřit tomu, že s mou péčí-nepéčí opravdu vykvetl první květ. A dalších patnáct jich pučí! Mám z toho takovou radost, větší než na Vánoce.

 Je to tak krásné, když vám květiny vracejí lásku, kterou jste do nich vložili, v kráse svých květů a v neuvěřitelně přívětivé atmosféře, kterou vytváří v mé zimní zahradě/kuchyni. Lásku naivní, surovou, ventilovanou jen v jejich tiché přítomnosti. Vždycky naslouchají. A jejich dotek může být i pohlazením, které jinak nepřichází.

Lidé, co si myslí, že rostliny necítí, jsou sami slepí a necitliví a zřejmě postrádají jistý smysl, který jsme možná jako lidstvo vždy měli, ale uzavřeni v betonové klece zapomněli. Je to škoda. Kdo jen trochu chce, cítí jejich přítomnost stejně tak, jako ony cítí tu jeho. Kdo umí, naslouchá, vypráví. Příroda je moudrá a rozhodně nemlčí. Stačí otevřít srdce a nejen vidět a slyšet, ale opravdu vnímat a naslouchat. Vždy tu bude a my jsme její součástí, jejími dětmi a kdo na to zapomíná, zabíjí v sobě přirozenost, ztrácí s ní spojení. Ale děláme to, a houfně. Ona to cítí a bouří se, setřásá nás ze svého hřbetu, když ji zavrhujeme.
Jak bychom se jí mohli divit...

Začátky bylinkaření

     Já vždycky v každém RPGčku chtěla být healer. Ani nevím proč, bylinky mě vždycky fascinovaly, i všichni ti sachemové a šamani, co s sebou nosili váčky plné sušeného bejlí a vždycky věděli co a jak a zachránili na poslední chvíli umírajícího. Možná tohle zakořeněné „healerství“ mě podvědomě dovedlo k tomu, že chci studovat medicínu. Škoda, že až velmi velmi pozdě (zas tak pozdě ne) mi došlo, že to vlastně nemá moc společného. Spíš nic.
     Dnešní zdravotnictví a ta naše skvělá „klasická“ medicína a ta vysmívaná „alternativní“ medicína... Klasická medicína je robot, alespoň pro mne má pachuť kovu. Altenativka je jako květina, živoucí a přirozená, přírodní a voňavá. Mám o ní doma tolik knížek, o aromaterapii, o léčivých rostlinách, o reflexologii, akupresuře, masážích, autogenním cvičení a mě to vlastně nikdy doopravdy nezajímalo. Ale cítila jsem v sobě jakous vazbu na tyhle knížky, přišly mi vnitřně důležité, vždycky zaujímaly přední pozice v mé malé knihovně. Ale až dneska jsem první otevřela. Byla to aromaterapie a otevřela jsem ji, protože mne o to zoufale prosil usychající vlaštovičník v květníku na balkóně. Ne, že bych se o něj kdovíjak starala, to ne. Jen jsem ho vyrvala i s kořeny a donesla domů. To bylo ve snaze o kontinuálnější léčení bradavic, než jednou-za-měsíc-když-vidim-kytku-a-vzpomenu-si-a-ještě-k-tomu-se-mi-chce-zout...

     Tak jsem si početla v aromaterapii. Není to moc dobrá knížka, ale jako kopanec do zadku zhýčkaného sezením u pí-sí to stačilo. Ačkoli teda u pí-sí jsem i začala, samozřejmě. Abych dostála tomu, že dnešní mládež přece všechno najde v těch internetech, že.
     Takže hledám. Blogy o bylinkaření, o uchovávání léčivých látek z rostlin. Jak se to vlastně dělá? Sušit? Louhovat? Zavařovat? Dělat masti či tinktury? A jak se vůbec dají jednotlivé komponenty sehnat?
     Docela mě překvapilo, že sehnat líh či glycerin není tak snadné, alespoň co se týče prvního průzkumu na internetu. A to jsem si myslela, že se po netu prodává všechno a v jakémkoli množství.
     Také po vzevrubném prolétnutí odkazů na blogy zabývající se bylinkařením jsem nebyla úplně mile překvapena. Takže hurá zpátky do knihoven a za babičkou, vyučenou zahradnicí. A taky hurá ven, s atlasem květin, asi je čas, abych se ty léčivky naučila pořádně a ne jen z donucení.

Hoho, takže mi držte palce, aby mi to nadšení vydrželo. Budu se snažit o mém snažení podávat průběžné reporty, třeba až se mi něco povede :)

Zas CDD

Jednoduché vaření ve třech krocích:

1) Suroviny.

2) Nádoba.

3) Hotovo.

Tadá!

Přeji příjemné vaření s recepty podle Adekji!

:D

Když prší...