úterý 8. dubna 2014

Třídenní půst č.2: Report přímo z terénu.

Hrozně jsem se na něj těšila, beze srandy. Už je to přece jen skoro dva roky, co jsem držela ten první. A teď to jaro a s ním jisté nutkání se po zimě pročistit. Takže jsem se v neděli rozhodla, v pondělí dala odlehčovací stravu a už to jede naplno. Nějaké kecy o výhodách a dalších věcech kolem půstů jsem psala v minulém článku, komu je libo, ať se začte. Následuje průběžně aktualizovaný report.

Den první.
Přípravu jsem nepodcenila, hlad nemám. Tentokrát ani žádné kručení v žaludku. Zatím žádná slabost i přes dopravu do školy kolmo. Mírný tlak v hlavě, těžko říct, jak moc velká souvislost tam je.
Ale chutě, ty jo, ty by byly. Obzvlášť když na člověka najednou jídlo čumí úplně odevšaď. A to jsou prosím teprve 3 odpoledne.
Stále lehká bolest hlavy. Zkoušela jsem to zaspat, ale zdálo se mi o tom, že jsem zapomněla, že nejím a zrovna žvýkám strašně dobrou čokoládu. Pomalu začíná souboj vůle.
Tak jo, tomuhle se říká mučení. Dostali jsme od švagrové domácí máslo. A já si ho budu muset nechat až na pátek. Prej je fakt dobrý. Achjo. :D
Jinak se obávám, že jsem to dneska trochu přehnala s aktivitou. Dvakrát do města na kole a zpátky a ve škole cvičení na didaktice a večer jóga. No, uvidíme zítra. Snad to bude v pohodě.

Den druhý.
Hlad nikde. Pořádně jsem se vyspala, čímž jsem se zbavila i bolesti hlavy. Nemohla jsem usnout, protože mi docela bušilo srdce a jak nemám nic moc v břiše, tak byla krásně cítit i břišní aorta. To je pak jak koncert, co nejde vypnout.
Do školy jsem radši jela trolejbusem a je fakt, že i po té jedné zastávce pěšky lýtka docela protestovala.
Pět odpoledne. Pořád se dá. Už mám půlku za sebou, yes! I když, jak se říká, člověk by to neměl chtít mít za sebou, ale prožívat si přítomnou chvíli. Myslet na to, jak se mu to tam všechno krásně čistí a regeneruje a mít z toho patřičnou radost.

Den třetí.
Pohoda. Nejlepší den. Pocit dokonalé lehkosti. Musím se dostat k delšímu půstu, protože takhle si to člověk "oddře" a pak hned končí. Jediný problém jsou křeče v lýtkách po delší chůzi a schodech dolů. Jinak absolutně nic. Už ani chutě mě nijak nehoní, jako po minulém půstu se mi ani zítra nechce začít jíst.
Teď je nejdůležitější si dobře naplánovat zítřejší návratovku. Něco jsem po internetech četla, radí vařenou zeleninu, ale moc si nedokážu představit, že bych ji do sebe po ránu natlačila. Takže nakoupím nějaký jogurt a rohlík a uvidíme, co do sebe ráno dostanu, na co bude chuť.

Návratovka byla dobře odhadnutá. Rohlík máčený v teplém mléce s medem mi sednul jako ulitý. Pořád jsem měla v hlavě nějakou varovnou kontrolku, že bych měla doplnit to, o co jsem během těch tří dní přišla. Ovšem sobotní oběd, který jsem málem vrhla, když jsem se do sebe pokusila natlačit víc než obvykle, mě o tom nepřesvědčil. Je pondělí a pořád se cítím výborně a lehce.

1 komentář:

  1. doufám, že budeš podávat reporty i o dalších. to je fakt dobrej nápad! :)

    OdpovědětVymazat