Brian L. Weiss: Jen láska je skutečná

...
"Láska je definitivní odpověď. Láska není abstrakcí, nýbrž skutečnou energií nebo spektrem, které můžete 'vytvořit' a udržovat ve své bytosti. Buďte zkrátka milující. Začínáte se dotýkat Boha uvnitř sebe. Ciťte se milujícími. Vyjádřete svou lásku.
Láska rozpouští strach. Nemůžete se bát, když cítíte lásku. Protože všechno je energie a protože láska zahrnuje všechny energie, je všechno láska. Toto je silné vodítko k povaze Boha.
Když jste milující a beze strachu, dokážete odpustit. Dokážete odpustit druhým a dokážete odpustit sobě. Začínáte vidět správným pohledem. Vina a hněv jsou odrazem téhož strachu. Vina je subtilní strach namířený dovnitř. Odpuštění vinu a strach odstraňuje. Jsou to zbytečné, škodlivé emoce. Odpusťte. To je čin lásky.
Pýcha se může bránit odpuštění. Pýcha je jedním z projevů ega. Ego je pomíjivé, nepravé já. Vy nejste svoje tělo. Nejste svůj mozek. Nejste svoje ego. Jste větší než toto všechno dohromady. Potřebujete, aby vaše ego přežilo v trojrozměrném světě, ale potřebujete jen tu část ega, která zpracovává informace. Zbytek - pýcha, arogance, obrana, strach - je víc než zbytečný. Zbytek ega vás odděluje od moudrosti, radosti a Boha. Musíte přesáhnout své ego a najít své pravé já. Pravé já je vaše stálá, nejhlubší část. Je moudrá, milující, bezpečná a radostná.
Intelekt je v trojrozměrném světě důležitý, ale intuice je důležitější.
Zaměnili jste realitu s iluzí. Realita je poznání vaší nesmrtelnosti, božskosti a bezčasovosti. Iluze je váš pomíjivý trojrozměrný svět. Tato záměna vám škodí. Prahnete po iluzi bezpečí místo po bezpečí moudrosti a lásky. Prahnete po tom, být přijati, když ve skutečnosti nemůžete být odmítnuti. Ego vytváří iluzi a skrývá pravdu. Ego musí být odstraněno, aby bylo možno vidět pravdu.
S láskou a porozuměním přichází vyhlídka na nekonečnou trpělivost. K čemu je vám spěch? Stejně neexistuje čas, to vám jen tak připadá. Když neprožíváte přítomnost, když jste pohrouženi do minulosti nebo si děláte starosti s budoucností, působíte si velkou bolest a smutek. Čas je také iluze. Dokonce i v trojrozměrném světě je budoucnost jen souborem pravděpodobností. Tak proč si kvůli tomu děláte starosti?
Vlastní já může podstoupit terapii. Terapií je porozumění. Láska je ta největší terapie. Terapeuti, učitelé a guru vám můžou také pomoct, ale jen na omezenou dobu. Cesta vede dovnitř a dřív nebo později po té stezce musíte šlapat sami. I když ve skutečnosti nejste nikdy sami.
Měřte čas, pokud musíte, podle toho, co jste se naučili; ne na minuty, hodiny nebo roky. Můžete se vyléčit během pěti minut, když dojdete k řádnému porozumění. Nebo za padesát let. Obojí je stejné.
Minulost musí být připomenuta a potom zapomenuta. Nechte ji být. Platí to o traumatech z dětství a traumatech z minulých životů. Totéž ale platí pro postoje, špatné představy, systém víry, který do vás tlučou, pro všechny staré myšlenky. Skutečně pro všechny myšlenky. Jak můžete vidět se všemi těmi myšlenkami čerstvě a jasně? Co když se potřebujete naučit něco nového? S čerstvým pohledem na věc?
Myšlenky vytvářejí iluzi oddělenosti a rozdílu. Ego tuto iluzi zachovává a ta iluze vytváří strach, úzkost a obrovský smutek. Strach, úzkost a smutek zase vytváří strach a násilí. Jak může na světě existovat mír, když převládají tyto chaotické emoce? Jen to rozřešte. Vraťte se ke zdroji problému. Jste zpátky u myšlenek, starých myšlenek. Přestaňte myslet. Místo toho využijte své intuitivní moudrosti k opětovnému prožitku lásky. Meditujte. Přesvědčte se, že všechno je propojeno a závislé na sobě navzájem. Vizte jednotu, ne rozdíly. Vizte své pravé já. Vizte Boha.
Meditace a zrakové představy vám pomůžou přestat tolik přemýšlet a pomůžou vám vykročit na cestu zpět. Nastane léčení. Začnete používat svou nevyužitou mysl. Prohlédnete. Pochopíte. A zmoudříte. Pak nastane mír.
Máte vztah sami se sebou i s ostatními. A žili jste v mnoha tělech a mnoha podobách. Tak se zeptejte svého současného já, proč se tak bojí. Proč se bojíte rozumně riskovat? Bojíte se o svou pověst, bojíte se toho, co si myslí ostatní? Tyto strachy mají kořeny v dětství nebo ještě předtím.
Položte si tyto otázky: Co ztratím? Co nejhoršího se může stát? Stačí mi ke spokojenosti prožít zbytek života takhle? Přihlédnu-li ke smrti, je toto takový risk?
Nebojte se při svém růstu u ostatních lidí vyvolávat hněv. Hněv je jen projevem jejich nejistoty. Když se budete tohoto hněvu bát, bude vás to brzdit. Hněv by byl jen hloupost, kdyby nevytvářel tolik smutku. Rozpusťte svůj vlastní hněv v lásce a odpuštění.
Nedovolte, aby vás deprese nebo úzkost brzdila v růstu. Deprese je ztráta perspektivy, zapomínání a považování věcí za samozřejmé. Zostřete svůj pohled. Znovu si sestavte žebříček hodnot. Pamatujte si to, co by se nemělo pokládat za samozřejmé. Posuňte svůj pohled na věci a pamatujte si, co je důležité a co je méně důležité. Opusťte vyjetou kolej. Nezapomeňte doufat.
Úzkost neznamená být ztracen v egu. Je to ztráta vlastních hranic. Je tam matně připomenutá ztráta lásky, zraněná pýcha, ztráta trpělivosti a míru. Pamatujte si, že nejste nikdy sami.
Nikdy neztrácejte odvahu riskovat. Jste nesmrtelní. Nikdy vám nikdo nemůže ublížit."
...

Suma 2014

Drobný sebezpyt z loňského roku :) Loni to mělo úspěch, tak to tu máte letos zas.

2014 v číslech:

Víkendů mimo domov: 32
Nocí pod teepee/podsadou: 25
Nocí pod širákem: 6 (hrozně málo! Musím se polepšit :)
Nachozených km na puťácích (Velikonoce, léto, podzim): ~ 240

Plesů: 4
Běhání: 6
Plavání: 13
Stěna + skály: 14 + 1

Navštívených zemí: 2 (Ukrajina, Belgie)
Nově poznaných měst: 4 (Brusel, Bruggy, Jičín, Pardubice)

Změna školy: 0 :)
Změna barvy vlasů: 3
Platonických lásek: 2
Srdečních zklamání: 2
Velkých kulturních zážitků: 4

2014 v obrazech:

Velikonoční putování po Šumavě

Zuzanky svatba

Tábor pod Přimdou

Fonticulus

Puťák "Z lágru do lágru"

Vinobraní

Podzimní cyklojízda

Lezení na skalách u Polínka

Podzimní Chlum

Podzimní Sofronka

Silvestrovské táboření

Brno

Richard Bach: Most přes navždy

...
"Já mám otázku pro Leslie. Jak člověk pozná, že se setkal se svým životním druhem?"
Má žena se na mě na zlomek sekundy podívala ustrašeně, posunula si mikrofon.
"Jak člověk pozná, že potkal svého životního druha?" opakovala tak klidně, jako by to dělala stále. "Já jsem to nepoznala. Bylo to ve výtahu. 'Jedete nahoru?' zeptala jsem se. 'Ano,' odpověděl. Ani jeden z nás nevěděl, co budou ta slova znamenat pro lidi, kterými jsme nyní.
O čtyři roky později jsme se poznali a náhle se z nás stali nejlepší přátelé. Čím víc jsem ho znala, tím víc jsem ho obdivovala, tím víc jsem si myslela, jaký je to překrásný člověk!
To je klíč. Hledejte milostné aféry, které se časem zlepšují, obdiv roste, důvěra se posiluje i přes bouře.
S tímto mužem jsem poznala, že mohu prožívat hlubokou intimitu a radost. Dřív jsem si myslela, že jsou to jen mé zvláštní potřeby, osobní znaky životního druha. Teď mám za to, že to platí pro všechny, ale protože je tak zoufale toužíme najít, snažíme se smířit s něčím menším. Jak se můžeme opovažovat žádat intimitu a radost, když to nejlepší, co můžeme najít, je vlažný milenec a mírné štěstí?
V našich srdcích však víme, že to, co je vlažné, se změní ve studené; mírné štěstí se stane jistým druhem bezejmenného smutku, dotěrných otázek: Je tohle láska mého života, je tohle všechno, proč jsem tady? A naše srdce vědí, že tady musí být něco víc, a my toužíme po někom, s kým jsme se nikdy nesetkali.
Velmi často se jedna polovina páru snaží vzlétnout, zatímco druhá klesá dolů. Jeden jde kupředu a ten druhý se ujišťuje, že při každých dvou krocích dopředu udělají tři kroky dozadu. Myslím, že je lepší se naučit být šťastný sám, milovat své přátele a svou kočku a čekat svého životního druha, který nikdy nepřijde, než dělat takovýto tupý kompromis.
Životní druh je někdo, kdo má zámek, do něhož zapadne náš klíč, a klíč, který zapadne do našeho zámku. Když se cítíme dostatečně v bezpečí, abychom otevřeli své zámky, vystoupí naše pravé já a my jsme naprosto upřímně těmi, kým opravdu jsme; můžeme být milováni pro to, kým jsme, a ne pro to, co předstíráme, že jsme. Každý odhaluje tu nejlepší část toho druhého. Nezáleží na tom, co se kolem nás děje. S tímto člověkem jsem v bezpečí v našem vlastním ráji. Náš životní druh je někdo, kdo sdílí naše nejhlubší touhy, náš smysl pro směr. Když jsme dva balóny a náš společný směr je vzhůru, je šance, že jsme našli toho pravého člověka. Náš životní druh je ten, kdo uvádí život v život."
...