...
"Já mám otázku pro Leslie. Jak člověk pozná, že se setkal se svým životním druhem?"
Má žena se na mě na zlomek sekundy podívala ustrašeně, posunula si mikrofon.
"Jak člověk pozná, že potkal svého životního druha?" opakovala tak klidně, jako by to dělala stále. "Já jsem to nepoznala. Bylo to ve výtahu. 'Jedete nahoru?' zeptala jsem se. 'Ano,' odpověděl. Ani jeden z nás nevěděl, co budou ta slova znamenat pro lidi, kterými jsme nyní.
O čtyři roky později jsme se poznali a náhle se z nás stali nejlepší přátelé. Čím víc jsem ho znala, tím víc jsem ho obdivovala, tím víc jsem si myslela, jaký je to překrásný člověk!
To je klíč. Hledejte milostné aféry, které se časem zlepšují, obdiv roste, důvěra se posiluje i přes bouře.
S tímto mužem jsem poznala, že mohu prožívat hlubokou intimitu a radost. Dřív jsem si myslela, že jsou to jen mé zvláštní potřeby, osobní znaky životního druha. Teď mám za to, že to platí pro všechny, ale protože je tak zoufale toužíme najít, snažíme se smířit s něčím menším. Jak se můžeme opovažovat žádat intimitu a radost, když to nejlepší, co můžeme najít, je vlažný milenec a mírné štěstí?
V našich srdcích však víme, že to, co je vlažné, se změní ve studené; mírné štěstí se stane jistým druhem bezejmenného smutku, dotěrných otázek: Je tohle láska mého života, je tohle všechno, proč jsem tady? A naše srdce vědí, že tady musí být něco víc, a my toužíme po někom, s kým jsme se nikdy nesetkali.
Velmi často se jedna polovina páru snaží vzlétnout, zatímco druhá klesá dolů. Jeden jde kupředu a ten druhý se ujišťuje, že při každých dvou krocích dopředu udělají tři kroky dozadu. Myslím, že je lepší se naučit být šťastný sám, milovat své přátele a svou kočku a čekat svého životního druha, který nikdy nepřijde, než dělat takovýto tupý kompromis.
Životní druh je někdo, kdo má zámek, do něhož zapadne náš klíč, a klíč, který zapadne do našeho zámku. Když se cítíme dostatečně v bezpečí, abychom otevřeli své zámky, vystoupí naše pravé já a my jsme naprosto upřímně těmi, kým opravdu jsme; můžeme být milováni pro to, kým jsme, a ne pro to, co předstíráme, že jsme. Každý odhaluje tu nejlepší část toho druhého. Nezáleží na tom, co se kolem nás děje. S tímto člověkem jsem v bezpečí v našem vlastním ráji. Náš životní druh je někdo, kdo sdílí naše nejhlubší touhy, náš smysl pro směr. Když jsme dva balóny a náš společný směr je vzhůru, je šance, že jsme našli toho pravého člověka. Náš životní druh je ten, kdo uvádí život v život."
...
Žádné komentáře:
Okomentovat