Stručná historie času

Prázdné kanceláře
Uprostřed má postel, můj život

Vykácená mýtina
Uprostřed má postel, můj život

Mezihvězdný prostor
Opuštěná porodnice

Všechny chyby života
Stěsnané pod nehtem palce
Se připomenou při každém kroku

Prozření o vlastní důležitosti
A smrti laně
Vyvolá výboj o síle vyhlazení
Mozkových závitů

Vůně nedělních koláčů
Vůně kvarků
Uvázaná kravata
Na holém vyhublém těle

Sny rušící skutečnosti rána
Studený pot místo slz
A plátno kam otisknou se
Naše hříchy
Už nikdy nebude bílé

Pah..

Říká se "miluj"
A já miluju
A můžu i víc
Jen někoho děsí
Tenhle cit přijmout

Ale to není tvoje věc
To není tvoje zodpovědnost
Neboj se toho, že mně to ublíží
Jen mi dovol
Dovol
Prosím

Protože strach je zeď
Klec zavřená tebou zevnitř
A falešný pocit bezpečí

Každý je sám
Se sebou
Ve studeném větru
V pustině

Tak co už

Arboretum snů

Arboretum snů

Jak velké sousto
ukousnu
jak vysoký práh
ještě překročím
kolik tíhy na ramenech vah
unesu
než se rozlomí
kolik chladu
v kotníkách
z ledových vod
a princů
z ledových království
a ledových vín
slíbaných z jejich úst

Ráno to všechno vezme

teplo tvých rukou

Věci co nechceš ať se stanou ty se stejně stanou...

A vyděsí mě
Když zjistím
Že jsi jen další malej vyplašenej kluk
Srneček ladnej a nádhernej
Ale křehkej jako odlesk slunce na průzračný studánce
Těsně než se zatáhne

Tak prchavý, tak zázračný
Můj ty světě
Hned bych se zamilovala znova
Do klidu, co s tebou cítím
Do světa, co s tebou vidím

... ale sám víš, že mě na klid neužije
Potřebuju pohyb, tenzi, jít až na hranici
Kdybych s tebou žila
Musela bych žít bez tebe
A tak tu pláču a nemám plán
A bojím se jak malá vystrašená srnka na štvanici

A ty víš, že když spolu mlčíme
Není to to hezký harmonický ticho
Je to prázdno, co vyplňuje prostor mezi náma
A rezonuje
A ta křehká skleněná bublina
Hrozí roztříštěním
Možná až praskne
Budem zas k sobě mít o kousek blíž
Anebo...

Dál

Co dovolí mi slzy

Jsem magor jsem magor jsem magor
Proč to dělám?
Ztěžuju si život
Co je už tak těžkej
Dobrovolně
Miluju chlapi, co to se mnou nevydrží
Bojuju za naději co umírá
I když poslední
Takže
Je ještě před čím utíkat?
Když mě to takhle baví?
Jako se svaly zocelují když bolí,
Je to snad stejné s duší
Jenže srdce víc když buší
Dřív jeho čas přijde
Snad aspoň litovat nebudu
No to by bylo špatný
Protože litovat lze jen věcí co člověk neudělal
Tak jedeme dál
Zahazujem splíny a pocity viny
Co nabalí se do kufru
A kostlivci do skříní
Což, bolí to, bolí
Jak psa když bijou
Po žebrech holí
Ale já bych žila za cokoli
Tak jedeme dál
Protančit boty a celý bál
Jít do dálky sama, dál a dál
Až k moři cítit spršku slanou
Co dělat nemám na vybranou
Člověk míní, život mění
A já, co dovolí mi slzy
Přijdu a políbím už brzy
Déšť a vůni setmění

Moje mantra, můj vnitřní hlas

Tohle, přítomnost, to je všechno, co dostaneš. Není žádné zítra a příště. Nemusí ani nastat. Teď je teď a to je ta chvíle, kdy musíš jednat. Protože víc ti nikdo nedá. Tohle je top, maximum. Všechno. Udělej to nejlepší, co dokážeš. Vylepši svět o trochu. Posuň o kousek dál sebe, nebo někomu změň život. Anebo udělej něco hezkého, co ale nikdy nikdo neocení. Zahřej svoji duši. Zaraduj se, usměj se, zhluboka se nadechni. A nevyčítej si, když to zrovna nejde, neciť se kvůli tomu hůř. Svět to unese.

Pustit

Uvázaná na konci lana za tvým kotníkem
Vláčím se dobrovolně v prachu
Pomalu umírám v bolestech
Zmlácena, odřená

A přitom by stačilo se pustit
A nechat tě jít
Všiml by sis, že závaží zmizelo?
Bylo by ti líp?
Možná je na čase se zeptat spíš
A bylo by mi líp?

Vložím své srdce
Do kolébky na ledovci
A nechám je tam houpat

Neboť vše má svůj smysl,
Jednou pro mě
Podruhé pro tebe
Bolest vyžaduje
Aby byla procítěna
A aby nás posunula dál

Karma, rána, měsíc

Hluboká

Obsáhlá

Ionizující

Ruce ztvrdlé na kámen, bolavé klouby, odřená kůže

Ale co hůř, co hůř... salto s tvrdým dopadem na záda je každý úder srdce

Žebra už jsou z toho celá polámaná

A co hůř, co hůř… srdce a mozek si nerozumí, dávají si normálně do držky

Tak krutě spolu nesouhlasí

Ale co hůř... tělo už je tak vyčerpané. Nemůžu to vypnout. Myšlenky, emoce, tlukot, ticho. Cítím ještě vůbec? Sledovat to je těžké.

A těžká jsou rána, těžká jsou odpoledne, těžké jsou noci plné snů. Olovo mi naplnilo kosti místo dřeně. A olovo tráví každou buňku.

Je to zkouška, je to výzva, čelím tomu, říkám si. Ale co hůř, nevěřím tomu a bojím se. Nevěřím sobě, svým slovům, svým činům, naprosto a absolutně se ztrácím, protože možná svůj vesmír už nezachráním. Co má pak smysl..?

A co hůř, už dochází slova. Už chci jen mlčet, sedět v rohu a nechat se hřát jarním sluncem. Už se mi nechce dodávat vůbec nic, nikomu nic říkat. Vše je tak, jak je. 

Nezbývá než doufat, že z toho vyjdem živí. Ale to z života nevyjde nikdo. Tak co už.

Suma 2017

Aktivity

Naběháno: 191,5km (8km/výběh); první přiblížení k půlmaratonu - běh 18,5km na Šumavě

Závody: Ve Stříbře Velikonoční desítka a Kermi běh, v Plzni Predtor RUN a Predator RUN Urban edition, u Výrovského rybníka triatlon

Na kole najeto: 900km
Naplaváno: 16,2km

Návštěva TEPfaktoru


Kultura a sociálno

Koncerty: Dymytry, Mňága a Žďorp, Rickolous, Parov Stelar, Špejbls Helprs, Helloween a Masters of Rock Vizovice

Přednáška Ládi Zibury a Za hranice vědomí dr. Keshava

Ples ve Stříbře, Grilování u Alenky v Roztokách, otevřené sklepy v Zaječí, výlet na Kladskou


Cestování

Ukrajina na sněžicích
Jarní eurotrip do Amsterdamu a Rotterdamu
Na kolech po Šumavě
Letní Gruzie
Dovolená s mužem na Moravě
Povánoční Šumava na sněžnicích


Další významné zlomy

řidičák
první pohovor v životě
certifikát z němčiny B1
přijetí na navazující Mgr. v Brně
1. výročí s mužem
kurz DNS v Bratislavě


... a kdyby zas někoho zajímaly předchozí sumy, už to tu párkrát bylo: suma 2016, suma 2015, suma 2014, suma 2013