Uvázaná na konci lana za tvým kotníkem
Vláčím se dobrovolně v prachu
Pomalu umírám v bolestech
Zmlácena, odřená
A přitom by stačilo se pustit
A nechat tě jít
Všiml by sis, že závaží zmizelo?
Bylo by ti líp?
Možná je na čase se zeptat spíš
A bylo by mi líp?
Vložím své srdce
Do kolébky na ledovci
A nechám je tam houpat
Neboť vše má svůj smysl,
Jednou pro mě
Podruhé pro tebe
Bolest vyžaduje
Aby byla procítěna
A aby nás posunula dál
Žádné komentáře:
Okomentovat