Cesta a já s myšlenkami

těžké popruhy klamavých rán

ramena bolí

jen sen sen sen

bez procitnutí nepoznán

zasypán solí

nejhlubší pravdu ukrývá

alej v zlatavých polích

první paprsek nad obzorem

po nekonečném čekání vysklí okna duše

napojení rajským pramenem

pod zpívajícími hvězdami spíme hluše

nech znít svoje kroky

buduj cesty

krať si roky

směj se s větrem

mluv s peřejí

cesta života

se ti nikdy nepřejí

nech znít své nitro

souznít v harmonii

běž a žasni 

utíkej leť a sni

sen jež nemají jiní

sen život

život v harmonii

Cesty

Duše bez domova

domov je tam, kde cesty

domov se střechou z nebe

za přítele zemi a sebe

a hvězdy

cesta se neptá, dá ti odpovědi

stromy nezradí

stačí bezbřehou láskou

za okamžiky čirého štěstí

zaplatit

chuti deště a vlčím mákům

jizvám noci, bouřkovým mrakům

vůni rozpálených kolejí a vlaků

strachu,

že zapomenu

Ibišek

Nemůžu uvěřit tomu, že s mou péčí-nepéčí opravdu vykvetl první květ. A dalších patnáct jich pučí! Mám z toho takovou radost, větší než na Vánoce.

 Je to tak krásné, když vám květiny vracejí lásku, kterou jste do nich vložili, v kráse svých květů a v neuvěřitelně přívětivé atmosféře, kterou vytváří v mé zimní zahradě/kuchyni. Lásku naivní, surovou, ventilovanou jen v jejich tiché přítomnosti. Vždycky naslouchají. A jejich dotek může být i pohlazením, které jinak nepřichází.

Lidé, co si myslí, že rostliny necítí, jsou sami slepí a necitliví a zřejmě postrádají jistý smysl, který jsme možná jako lidstvo vždy měli, ale uzavřeni v betonové klece zapomněli. Je to škoda. Kdo jen trochu chce, cítí jejich přítomnost stejně tak, jako ony cítí tu jeho. Kdo umí, naslouchá, vypráví. Příroda je moudrá a rozhodně nemlčí. Stačí otevřít srdce a nejen vidět a slyšet, ale opravdu vnímat a naslouchat. Vždy tu bude a my jsme její součástí, jejími dětmi a kdo na to zapomíná, zabíjí v sobě přirozenost, ztrácí s ní spojení. Ale děláme to, a houfně. Ona to cítí a bouří se, setřásá nás ze svého hřbetu, když ji zavrhujeme.
Jak bychom se jí mohli divit...

Začátky bylinkaření

     Já vždycky v každém RPGčku chtěla být healer. Ani nevím proč, bylinky mě vždycky fascinovaly, i všichni ti sachemové a šamani, co s sebou nosili váčky plné sušeného bejlí a vždycky věděli co a jak a zachránili na poslední chvíli umírajícího. Možná tohle zakořeněné „healerství“ mě podvědomě dovedlo k tomu, že chci studovat medicínu. Škoda, že až velmi velmi pozdě (zas tak pozdě ne) mi došlo, že to vlastně nemá moc společného. Spíš nic.
     Dnešní zdravotnictví a ta naše skvělá „klasická“ medicína a ta vysmívaná „alternativní“ medicína... Klasická medicína je robot, alespoň pro mne má pachuť kovu. Altenativka je jako květina, živoucí a přirozená, přírodní a voňavá. Mám o ní doma tolik knížek, o aromaterapii, o léčivých rostlinách, o reflexologii, akupresuře, masážích, autogenním cvičení a mě to vlastně nikdy doopravdy nezajímalo. Ale cítila jsem v sobě jakous vazbu na tyhle knížky, přišly mi vnitřně důležité, vždycky zaujímaly přední pozice v mé malé knihovně. Ale až dneska jsem první otevřela. Byla to aromaterapie a otevřela jsem ji, protože mne o to zoufale prosil usychající vlaštovičník v květníku na balkóně. Ne, že bych se o něj kdovíjak starala, to ne. Jen jsem ho vyrvala i s kořeny a donesla domů. To bylo ve snaze o kontinuálnější léčení bradavic, než jednou-za-měsíc-když-vidim-kytku-a-vzpomenu-si-a-ještě-k-tomu-se-mi-chce-zout...

     Tak jsem si početla v aromaterapii. Není to moc dobrá knížka, ale jako kopanec do zadku zhýčkaného sezením u pí-sí to stačilo. Ačkoli teda u pí-sí jsem i začala, samozřejmě. Abych dostála tomu, že dnešní mládež přece všechno najde v těch internetech, že.
     Takže hledám. Blogy o bylinkaření, o uchovávání léčivých látek z rostlin. Jak se to vlastně dělá? Sušit? Louhovat? Zavařovat? Dělat masti či tinktury? A jak se vůbec dají jednotlivé komponenty sehnat?
     Docela mě překvapilo, že sehnat líh či glycerin není tak snadné, alespoň co se týče prvního průzkumu na internetu. A to jsem si myslela, že se po netu prodává všechno a v jakémkoli množství.
     Také po vzevrubném prolétnutí odkazů na blogy zabývající se bylinkařením jsem nebyla úplně mile překvapena. Takže hurá zpátky do knihoven a za babičkou, vyučenou zahradnicí. A taky hurá ven, s atlasem květin, asi je čas, abych se ty léčivky naučila pořádně a ne jen z donucení.

Hoho, takže mi držte palce, aby mi to nadšení vydrželo. Budu se snažit o mém snažení podávat průběžné reporty, třeba až se mi něco povede :)

Zas CDD

Jednoduché vaření ve třech krocích:

1) Suroviny.

2) Nádoba.

3) Hotovo.

Tadá!

Přeji příjemné vaření s recepty podle Adekji!

:D