Piolet Company

 

Skutečné začátky bylinkaření

Je to sice už nějaký čas, co jsem se velmi vehementně hrnula do různých alternativních věcí, jako je třeba pěstování bylinek, ale člověk si časem uvědomí, že nic nejde lámat přes koleno. Že pokud pro to není ten správný čas, tak to nejde a už vůbec ne samo. A pak se jednoho dne ráno vzbudíte a víte, že je TEN den. Den přesně stvořený pro to si zajet koupit hlínu a se spolubydlící vytvořit spoustu budoucí radosti :)

Sušená majoránka a sušící se tymián...

Naše ochucené květníčky, krom výše zmíněné majoránky a tymiánu ještě všeobecné známá bazalka, pozůstatky řeřichy a neustále se znovuzrozující máta :)

Na trati

Zamlžené slunce
zpívám si naposled
trať ubíhá

kolik sevření
skrývá pozdní jaro
vím už po 24.
... a znovu jinak
(a víc)

čekám a čekám
a klišé se hromadí
ve stozích mých básní

stohy o větru o čase
o rytířích srdce
a trať stále ubíhá

včera jsem umřela
v minulém životě
dnes jsem našla
sílu bojovat

často se ptám
proč je tak těžké
pěstovat štěstí
proč stále uvadá
čím ho mám živit
jak ho vychovat
a trať dál ubíhá

kostky jsou vrženy
přehrady strženy
a já dýchám dál
oproti plánům

Volný pád

padám dolů
do sebe
do temných zákoutí
noční můry se zas
hlásí o slovo

slunce svítí
a všechno kvete
a já nemůžu ven
tma je tu
uvnitř mě
a ruce i oči chladné
jed začíná působit

dívej se na mne
a nepoznáš
jen když mne
uvidíš samotnou sedět
v parku a přemýšlet
zjistíš
že se nesměji
a v očích mám nepřítomný stín

možná když mi
půjčíš trochu
radosti
vrátím ti ji
i s úroky vděku
a kdo ví
třeba i lásky
ať už je to cokoliv

můžem v parku
sedět dva
nechám se objímat
a budu mlčky kreslit
léto
ale ani nevím
jestli je to to
co chci

plynu světem
jak rychlá řeka
a nemám čeho
se zachytit

Rošáda

Jsem prostou ozvěnou
sebe v tvé mysli
neviděn ryju ti vzkazy
do zdí tvého vězení
za chvíli zešílíš

znáš barvy bolesti
co tlačí tě pod žebry
přijdu si pro tebe
znám tě
má sklenko vína
neodmítneš
nabízené rámě

oči plné ledu
ruce žhnou
… měl jsem tě raději
když to bývalo opačně