Rošáda

Jsem prostou ozvěnou
sebe v tvé mysli
neviděn ryju ti vzkazy
do zdí tvého vězení
za chvíli zešílíš

znáš barvy bolesti
co tlačí tě pod žebry
přijdu si pro tebe
znám tě
má sklenko vína
neodmítneš
nabízené rámě

oči plné ledu
ruce žhnou
… měl jsem tě raději
když to bývalo opačně