Začínám se bát, že začínám chápat a vidět.
Příliš často se přistihnu, že vědomě uvolňuji zatnuté ruce.
Mám pocit, jako by právě dozněl nějaký monotónní zvuk, který zněl tak dlouho, že už ani nevím odkdy. Dozněl, ztichl, právě před chvílí, a teď už ani nevím, co to bylo za zvuk, jen jako by najednou něco chybělo, podkresová hudba na pozadí života. Melodie, co činila svět měkčí a neskutečnější a náhle tu není, vše je ostré a já jsem až příliš vzhůru.
Kdo ví, co se ve skutečnosti děje.
Žádné komentáře:
Okomentovat