pondělí 30. března 2009

Tíha bytí

Seděla na zápraží a broukala si tichou melodii. Se smířenýma očima čekala na východ slunce. Dříve než on, však přišel někdo jiný.

“Drahá, zavři bránu,

protivné světlo přichází k ránu!”

Ani se neotočila, jeho hlas zněl jako věky. Hořce se usmála a protočila v prstech medailon.

“Příliš dlouho žiji nocí

- chybí mi den, chybí mi pocit.”

Nespokojeně zavrčel v odpověď a vytratil se do stínů.


Z nesmrtelnosti zbyl jen popel, a ten rozfoukal ranní vítr.


Žádné komentáře:

Okomentovat