Seděla na zápraží a broukala si tichou melodii. Se smířenýma očima čekala na východ slunce. Dříve než on, však přišel někdo jiný.
“Drahá, zavři bránu,
protivné světlo přichází k ránu!”
Ani se neotočila, jeho hlas zněl jako věky. Hořce se usmála a protočila v prstech medailon.
“Příliš dlouho žiji nocí
- chybí mi den, chybí mi pocit.”
Nespokojeně zavrčel v odpověď a vytratil se do stínů.
Z nesmrtelnosti zbyl jen popel, a ten rozfoukal ranní vítr.
Žádné komentáře:
Okomentovat