Noc jako stvořená...

Nechat ochutnávat kůži bosých chodidel sladce svěží jarní trávu, bloumat očima po černé obloze třpytící se kvanty hvězd, vychutnávat chůzi vinohradem, sevřenou úzkou uličkou bez konce, na jazyku stále ještě cítit šimrání desítek chutí koštovaných vín, probírat se líně myšlenkami a vzpomínkami, vytahovat ty nejkrásnější a s těmi si pohrávat do omrzení, v ruce svírat deník a tužku a přemýšlet o slovech, která budou za chvíli vyryta do měkce žlutého papíru a pak, na otevřené loučce za vinicí, dojít k mandloni, lehnout si pod ní na záda a tiše slastně se zasmát, protože všechno je tak neskutečně nádherné - jen pro tu jedinou skutečnost, že je to skutečné...