Nedokončené verše

Papír počmáraný pokusy o verše se rozplynul v myšlenkách. Taneční krok propisky se zastavil v hlubokém záklonu. Předměty ve ztichlém pokoji jako diváci čekaly na dramatický zvrat, ale ten nepřišel. Noc se zakuckala půlnocí a začala dávit minuty nového dne. Bylo slyšet tlukot srdce Gaiy, rytmické pulsování tmy, hvězd, továren, srdcí. Tužka udělala pár elegantních otoček, dlouhých a komplikovaných kroků, než autorovi definitivně vypadla z prstů. Poslední tečka, dneska se z toho zase nevypíšu. Slova zvolna navazují na jedny z nedopsaných veršů...

Ještě mi
zbyla víra
a kolo osudu
se zas roztáčí
něco za něco
ale třeba to tentokrát bude jackpot

Přichází noc
a mé srdce už zase bije
v rytmu “life is easy”
nevěřím, že se zase neopije
a neskončí pod stolem
na mol a ještě kdo ví s kým

opět podléhám
pocitům beztíže

na odumřelých zlatých perutích

usazuje se čas
v zákrutu řeky