Fokus

Zapékaný kuskus

Nejlepší recepty vznikají u obědů typu CDD, neboli Co Dům Dal. A tak moje dnešní sólistické vaření a zapékání zrodilo lehkou pochoutku i na Váš stůl :)

Ingredience (hmotnosti a počty od oka):

- kuskus

- zeleninový bujón

- olivový olej

- sůl

- vegeta

- vejce

- smetana

- hořčice

- tvrdý sýr

- slanina

Kuskus jsem uvařila podle návodu, až na to, že místo osolené vody jsem použila vodu s rozpuštěnou kostkou zeleninového bujónu. Pak jsem vymastila vybranou nádobu na zapékání, na dno vyskládala plátky slaniny, přikryla uvařeným kuskusem a na vrch dala proužky tvrdého sýra. Šoupla jsem to do trouby nechat chvíli zapéct a mezitím si připravila směs, kterou to pak zaleji. Skládá se z rozšlehaných vajec, trochy smetany, lžičky plnotučné hořčice, špetky soli a jako dochucení vegeta.

A to je vlastně celé, až se kuskus trochu zapeče, stačí zalít směsí a čekat asi tak 15 minut a pochoutka je hotová.

Slanina se dá samozřejmě pro vegetariány nahradit třeba cibulí nebo jinou zeleninou - ovšem to nemám odzkoušeno.

Bílé prázdno

Dnes už na tebe nechci myslet,

ale dochází mi síly,

děsí mě prostor,

obrovský, nekonečný, bílý,

probouzí ve mně hněv a vztek,

nutí zadržovat slzy;

přece jsi přede mnou neutek',

vše skončilo by příliš brzy.

Bez soudu do žaláře uvržená,

za city, jenž nebyly nadsázka.

Všechna znamení věštby potvrzená:

Ty, Marnost a Porážka.

Můj křik k tobě nedoléhá,

do tvého soukromého světa.

Snad ty se svým městem,

ale to spíš já jsem prokletá.

Pak noc co noc,

vize, obrazy.

Možná že škrtíš mě,

cítím, že mi dochází(š)

Limax maximus

... Nelze se nezamilovat.

Upside down, falling

Chci ovládat svůj život. Mít alespoň chvíli pocit, že nad ním mám kontrolu, že by něco mohlo být jinak, než tak, jak to zrovna je. Být se svým životem spojená a nedívat se na něj jako na divadelní představení. Cítím se jak v kleci, beznadějně, že se všechno musí dít podle osnovy. Cítím se jako nástroj něčeho přesahujícího. Bezmocně. A ztraceně. Kdo nebo co mi dá pocit, že jsem to skutečně já? Se svou minulostí, se svou osobností a svobodnými rozhodnutími? Jak spojit duši, tělo a osud?

Jak dlouho už se mi chce kvůli tomu křičet, dny a týdny. Chybí mi rovnováha, padám z hrany a nikdo se nedívá, natož aby mě chytal. Chybí řád, chybí směr. Přebývá prázdnota, emoce kynou a transformují se v jiné.

Zem není tam, kde má být. Pocit závratě mě děsí, strach z výšek neznám.