To tehdy, když půl dne zapadalo slunce
a tys měl dlaně pořezané od trávy
bylo mi smutno
že už nebudu malá
a bezstarostná
a bezelstná
že budu už jen
bezzubá
sípající stařena
a na svá stará kolena
tě stejně nepřestanu milovat
my nechtěli jsme ani na chvíli litovat
a taky jsme to nedělali
když jsme tak vedle sebe umírali
a bylo nám hej
to slunce tehdy
půl dne zapadalo pro nás
a pro tvé pořezané dlaně
jak upadls, když pokoušel ses klanět
nádherným červánkům
bolely nás z toho oči
a tma nás pak oslepila
ne, tma
věděli jsme přece, že něco končí
Va‘esse deireadh aep eigean ..
OdpovědětVymazatTancavë. Qualmë ná erë yessë.
OdpovědětVymazat