Červánky

To tehdy, když půl dne zapadalo slunce

a tys měl dlaně pořezané od trávy

bylo mi smutno

že už nebudu malá

a bezstarostná

a bezelstná

že budu už jen

bezzubá

sípající stařena

a na svá stará kolena

tě stejně nepřestanu milovat

my nechtěli jsme ani na chvíli litovat

a taky jsme to nedělali

když jsme tak vedle sebe umírali

a bylo nám hej

to slunce tehdy

půl dne zapadalo pro nás

a pro tvé pořezané dlaně

jak upadls, když pokoušel ses klanět

nádherným červánkům

bolely nás z toho oči

a tma nás pak oslepila

ne, tma

věděli jsme přece, že něco končí