pondělí 5. prosince 2011

Malířka

Asi už bych měla být velká,
ale pořád jsem ta samá
malá hloupá holka

to osud netušil,
když rozdával mi karty,
že si to vyložím napůl jako velku výzvu
a napůl jako nekonečnou párty

a já znovu opakuju stejné chyby,
minulost i budoucnost
stále další „kdyby“

a když mi do klína padá hvězda
stejně nikdy neuvěřím,
že se mi to jen nezdá

jsem vděčná všemu a všem,
co mi otevíraj oči,
ikdyž pak málo chápou,
proč se často slané ke slunci či k zemi stočí

ale víc než pel smutných dnů
mne děsí, že zapomenu

...pročs lilie mi dal
a pak odešel
...proč jsi plakal
a pak odešel
...proč na harmoniku jsi mi hrál
a pak odešel
...proč pod okny jsem ti stála
a tys nepřišel
...proč šels se mnou nocí do rána
a paks' odešel
...pročs jeřába mi skládal
a pak ses odmlčel
...proč srdce jsi mi dal
a ani trochu strachy nekřičel


Ale já vám všem slibuju,
že neodejdu z tohoto světa
dobrovolně dřív, než pochopím,
že to, jak žiju,
je v každé chvíli smyslem
bez kontextu,
dokonalým pixelem abstraktního obrazu života

1 komentář:

  1. Dneska jsem na ní narazila a akorát se mi hodí do nálady...pěkná

    OdpovědětSmazat