Malířka

Asi už bych měla být velká,

ale pořád jsem ta samá

malá hloupá holka

to osud netušil,

když rozdával mi karty,

že si to vyložím napůl jako velku výzvu

a napůl jako nekonečnou párty

a já znovu opakuju stejné chyby,

minulost i budoucnost

stále další „kdyby“

a když mi do klína padá hvězda

stejně nikdy neuvěřím,

že se mi to jen nezdá

jsem vděčná všemu a všem,

co mi otevíraj oči,

ikdyž pak málo chápou,

proč se často slané ke slunci či k zemi stočí

ale víc než pel smutných dnů

mne děsí, že zapomenu

...pročs lilie mi dal

a pak odešel

...proč jsi plakal

a pak odešel

...proč na harmoniku jsi mi hrál

a pak odešel

...proč pod okny jsem ti stála

a tys nepřišel

...proč šels se mnou nocí do rána

a paks' odešel

...pročs jeřába mi skládal

a pak ses odmlčel

...proč srdce jsi mi dal

a ani trochu strachy nekřičel

Ale já vám všem slibuju,

že neodejdu z tohoto světa

dobrovolně dřív, než pochopím,

že to, jak žiju,

je v každé chvíli smyslem

bez kontextu,

dokonalým pixelem abstraktního obrazu života