pondělí 27. května 2013

Řekněme tomu „nová kapitola“

Den se minul se dnem tak těsně, až o sebe křísly. A z té jiskry vyšlo nové slunce.

Ačkoli byli příliš unaveni studenou nocí, která je škádlila a ryla své ledové pařátky do chodidel a dlaní, vstali. Bytí přestalo unavovat tak náhle a prudce, jako když přestane fučet vítr nesoucí štiplavý déšť.

Klid, nekonečný rozlehlostí travnatých plání, naplnil jejich duše, utišil hlad.
Ševelivá hudba osik vyplnila ticho lesních chrámů.

Oni poslouchali, dívali se očima i duchem. 
Chutnali vodu i zem, trávu i ranní mlhu, 
cítili bolest, radost. 
Oni žili.




1 komentář:

  1. Držím ti palce, má milá, aby se kapitola slibně rozvinula a nebyla jen bezvýznamnou epizodkou v příběhu života.
    A fotka je skvělá :)

    OdpovědětSmazat