buď se zblázním
nebo mi to začne být jedno
a první varianta
víc než slibná
ale na to jsem zatím dost klidná
přes chtěnou pověst samotáře
mi vítr žene
slzy na chladné tváře
kdy podlehnu a přestanu
chtít bojovat jako každý
kdy odešlu zprávu končící
„bez boha, ale navždy“
možná v prvním sněhu
pohřbím svou trpělivost
zestudím tvou
mnou smyšlenou něhu
co nikdy nebylo ani nebude
jiná dimenze či svět
kdy se konečně přestanu pokoušet
lámat osud v kole
(naříká)
a slzu nejlíp
otře vlastní ruka
okovy mříže
má dobrovolná muka
poslední zastávka na lince
„Nadhled“ je svoboda
výš než záchranná síť
garantuje zachování existence
Žádné komentáře:
Okomentovat