Vzory, struktury, synkretismus a zatajený dech

Ještě před nějakou - blíže neurčenou - dobou jsem pátrala po smyslu života. Jako spousta jiných lidí. Samozřejmě otázka je, nakolik se jím ti, co to tvrdí, opravdu zabývají. A na kolik je to jen drsná, nebo spíš už omletá, průpovídka, dramatická póza. O smyslu života jsem se napřemýšlela asi dost. Nikdy příliš hluboce, protože jsem pro to zřejmě sama sobě odmítala otevřít větší myšlenkové kapacity. Asi to bylo dobře. Svoje "bádání" jsem pro sebe uzavřela s tím, že smysl života je neuchopitelný a nadrozměrný a mně není dáno ho nikterak zachytit.
Myslím, že nejsem zdaleka ojedinělá v tom, že mě přepadají stavy, kdy chci "vědět víc" a "vidět dál". Často mívám pocit, že všechno, co si přejeme znát, je nám servírováno na stříbrném podnose, jen my jsme se zapomněli tímhle způsobem (směrem?) dívat. A tak jsem začala zase hledat a přemýšlet a inspirovat se. Jak jsem psala už v článku o buddhismu, sice je velké nebezpečí, že mne to ovlivní a zahubí ryze mé myšlenky, ale nepodlehnout lákadlu sepsaných stovky či tisíce let starých myšlenek je příliš těžké. Ano, sice se jako první v mé knihovně objevila jména Junga a Nietzscheho, ale přes jejich velké a zajímavé nápady mi to nepřineslo kýžené uspokojení. Proto jsem začala znovu, od samých základů - myšlenek starých tak, že nikdo nemůže ani hádat, kdo je první zachytil a které jsou pro miliardy lidí stále platné a zásadní a neumí si bez nich život, svět ani vesmír představit. Zatím jsem se od buddhismu samotného plynule přesunula k židovství díky knize Židovská dharma, kterou napsala Brenda Shoshanna, židovka, která už jako velmi mladá tíhla k zen-buddhismu a celý svůj život hledala cestu, jak tyto dvě vyznání spojit. V knize pak dokazuje, že ačkoli se zdají být často protichůdná, jsou nakonec velmi podobná, jen jinými slovy popisují totéž. A to mi skvěle hraje do karet, do mého myšlenkového konceptu toho, že původní základní idea všech náboženství, směrů uvažování a všeho chodu světa je jedna. Spousta myšlenek buddhismu i židovství je skvělá a zvyky smysluplné, ale jsem moc zbabělá na to, abych se k jedněm z nich hlásila. Příliš se bojím, že bych ztratila svou touženou objektivitu, kdybych pojala za své jejich zákony. Ačkoli je to opět lákavé, řídit se podle jasně daných pravidel...
Kdyby se mě někdo zeptal, co tam mezi řádky hledám, myslím, že hledám ta pravidla. Že hledám řád světa, vzory, podle kterých se věci dějí. Že to je to, co nahradilo moje hledání smyslu života. A jsou chvíle, kdy musím náhle přestat číst, kdy se mi zatají dech nebo musím zavřít oči. Někdy z překvapení, jindy ze strachu. To když najdu záblesk toho, co hledám.

Můj oblíbený základní kámen zenové stezky :)