přes noc pod duchnou
rozpustím se v tvých rukách
a do rána ztratím obrysy
a možná zapomenu
kdo jsem
budu pak mlčet
a poslouchat
vzpomínat kdy je teď a kde skutečnost
a kdo jsi ty mi s překvapením potichu dojde
až když promluvíš
co máme je nic a plány a spoustu času
a já ho marním strachem
kdy se probudím v pasti
celý je to těžší
než jsem čekala
Ztraceni ve svém světě
OdpovědětVymazatjen pevné objetí Tvého těla.
Omamná vůně
a letmá vzpomínka jak ses chvěla
Řev, slzy
temné skulinky proudící k světu
kdo jsem kdo jsi
stále mám v ústech tu proklatou větu
Co s časem,
když jsem již dosáhl střízlivosti
co dělat,
když zbyly jen vzpomínky...
Čas není. Je jen teď, teď, teď.
OdpovědětVymazatSvět zůstane světem i za tisíc let.
Oko a dech říká víc než věty
kdo jsem já a kdo Ty.