neděle 7. září 2014

První a poslední my

přes noc pod duchnou
rozpustím se v tvých rukách
a do rána ztratím obrysy
a možná zapomenu
kdo jsem

budu pak mlčet
a poslouchat
vzpomínat kdy je teď a kde skutečnost
a kdo jsi ty mi s překvapením potichu dojde
až když promluvíš

co máme je nic a plány a spoustu času
a já ho marním strachem
kdy se probudím v pasti
celý je to těžší
než jsem čekala

2 komentáře:

  1. Ztraceni ve svém světě
    jen pevné objetí Tvého těla.
    Omamná vůně
    a letmá vzpomínka jak ses chvěla

    Řev, slzy
    temné skulinky proudící k světu
    kdo jsem kdo jsi
    stále mám v ústech tu proklatou větu

    Co s časem,
    když jsem již dosáhl střízlivosti
    co dělat,
    když zbyly jen vzpomínky...

    OdpovědětSmazat
  2. Čas není. Je jen teď, teď, teď.
    Svět zůstane světem i za tisíc let.

    Oko a dech říká víc než věty
    kdo jsem já a kdo Ty.

    OdpovědětSmazat