Kavárenský začátek podzimu

nikdo neřekl, že to bude snadné
občas je
třeba když prší studeně a vítr žene listí ulicí
to je život
kavárny a za oknem svět
ignorace.
jsem tu, usměj se, já si udělám čárku do bloku
a pak si nakreslím Tvůj profil.
jsem malá nejistá holka
ztracená v naší společnosti
society, you're crazy breed...
ale musíš mě mít rád takovou.
kavárny
venku prší a proti prázdná židle
není mi smutno?
nikdo neřekl, že to bude snadné.

Stav nula

Vnímám, vážně. Ačkoli tak asi nevypadám. Jen bych nedokázala adekvátně reagovat. Neměla bych sílu tvářit se tak, jak je očekáváno. A tak jsem se na chvíli zabarikádovala ve své hlavě.
Ale je to zvláštní stav. Překvapivě to nebolí. Jen jako by mi něco hodně pomalu docházelo. Jako bych potřebovala extra čas na úklid, srovnání si událostí posledního měsíce. ... Kolik se toho za tak krátkou dobu dokáže stát. Asi je na každém, jak se věcmi nechá ovlivnit. Docela jsem si věřila, že to zvládám hravě, ale tenhle stav je varovnou kontrolkou. Ona ale určitě brzy přestane blikat, až se vyrovnám s několika zklamáními, až si upravím názor na některé lidi, až překousnu některé skutečnosti. Pak se snad začnu zase chovat normálně a budu oceňovat dokonalé okamžiky, které mi za posledních pár dní klouzaly mezi prsty.

Noční pozorování tramvají, dokonalý gin fizz, měsíc v okně, snídaně do postele. 
Káva v kelímku se srdíčkem, prosluněné pivo na nábřeží. Zpoždění vlaku, ruch nádraží.
Příprava pokrmů s čerstvými bylinkami. 
Masáž, palačinky s mojitem k obědosnídani, památné fotky na nové lavičce na zahradě.
Bazén jen pro sebe, překonání se jen tak pro radost, vířivka, akorát horká pára
Tíha batohu na zádech a šlapky tlačící skrz příliš tenké podrážky do chodidel. 
Paprsky zapadajícího slunce skrz bukové listí a hrající si veverky. Tužka a prázdný papír. Lenost rovnat si myšlenky a tvořit.
Vůně vína a chuť, která vždy vykouzlí moravský sklípek. 
Film s dobrým koncem. 
Všichni ti skvělí lidé, které mohu znát či poznávat, kteří pro pochopení a objetí nejdou daleko. 

... A sametová samota. Dnes večer je v ní útulně a neskutečně příjemně.

První a poslední my

přes noc pod duchnou
rozpustím se v tvých rukách
a do rána ztratím obrysy
a možná zapomenu
kdo jsem

budu pak mlčet
a poslouchat
vzpomínat kdy je teď a kde skutečnost
a kdo jsi ty mi s překvapením potichu dojde
až když promluvíš

co máme je nic a plány a spoustu času
a já ho marním strachem
kdy se probudím v pasti
celý je to těžší
než jsem čekala