Tak jsem si řekla, že se nad sebou musím zamyslet. Že je asi hloupatý, jíst všechno, co mi chutná, chodit spát, kdy se mi zlíbí, pořád courat někde venku a ještě ne úplně tam, kde bych měla být. Že bych asi měla přestat snít a fantazírovat, neměla bych pořád zapomínat na realitu a potloukat se mimo... Mimo dění. Měla bych asi něco pochopit. Jenže co, když se nesnažím chápat ani sama sebe? Ale zatím mi to prochází, zatím se tak cítím dobře, volně, svobodně a často i snad šťastně. Je to opojný pocit.
Asi je těžký vycouvat z tohole životního stylu..? Jak moc? No, zatím to nebudu zjišťovat. Slíbila jsem si, že se nad sebou zamyslím a to jsem i udělala. Trošku mě to vyděsilo, ale co se dá dělat? Takový fajn období nemůže dlouho trvat, tak si to musím užít...
Žádné komentáře:
Okomentovat