V nekonečném tichu samoty
v zajetí klamné slepoty
čekám na znamení
zatím se nic nemění
V nekonečném tichu samoty
v zajetí plaché němoty
budím se noc co noc bez křiku
v domnění, že už bereš za kliku
V nekonečném tichu samoty
bloudím v kruhu
možná ten, koho hledám, jsi právě Ty
v zajetí klamné slepoty
čekám na znamení
zatím se nic nemění
V nekonečném tichu samoty
v zajetí plaché němoty
budím se noc co noc bez křiku
v domnění, že už bereš za kliku
V nekonečném tichu samoty
bloudím v kruhu
možná ten, koho hledám, jsi právě Ty
trochu depresivní na to, že štestí se nachází za nejbližším rohem (no jasně, vím to :) )
OdpovědětVymazatjá bych spíš řekla, že za dveřma... Ale kolikrát vám mam všem vysvětlovat, že se básničkama z těch depek vypisuju? :))
OdpovědětVymazatNo jo my to víme, ale pak se děsíme, když se to tmavý, slizký a prázdný dostane ven. Děsíme se, protože je to ošklivý a vůbec nevíme jak to můžeš v sobě mít. (a přežívat) Na druhou stranu, poema je to pěkná.
OdpovědětVymazat