Za letní noci

Utopená
měsíčním světlem
ležím na travnatém dně
a prázdnýma očima
sleduji hladinu zdola,
jak padající hvězdy
dělají na ní kola

kolem mne proplouvá stužkovec,
šeptá a vlní se,
obtáčí kolem ramen,
zvedá a duši vynáší nahoru,
ta sráží se, kondenzuje
stává se bodem,
co světlo studený vyzařuje
a po životě se konečně poprvé nadechuje
… jsem hvězda...
-!-