pondělí 5. srpna 2013

První krok

A tak se mi začíná zdát, že prvním krokem k pointě toho všeho, je najít sám sebe. Pochopit, kdo jsem já a jaké zaujímám postavení v tomhle světě. Kdo jsem vůči ostatním, vůči vesmíru. Vymezit se natolik, abych zjistila, že vlastně nemám žádné hranice, zaškatulkovat se natolik, abych zjistila, že nikam nepatřím, najít konkrétní domov, abych zjistila, že domov není jedno místo na zemi. Procítit a pojmenovat všechny emoce, které mnou prochází, vztáhnout je vůči všem kolem sebe, abych zjistila, že jsou bezzubé a bez hran, že je to bezmezné všechno, že je to Láska s nuancemi, že vše je v mé hlavě a že ta je součástí veškerého života.

Brouzdám po naší planetě, někdy až příliš zamyšlena, abych dokázala jen a pouze vnímat přítomnost, dech, barvy, vůně. Přesto podaří-li se mi najít vhodné místo a čas, zavřu oči, vyprázdním svou mysl a dokážu být.

To jest krok první. A ten druhý? Otevřít se, najít cestu k ostatním, pochopit principy a fungování lidí a přírody? Najít někoho a něco, v co budu věřit, kromě sebe?


Attraversiamo.


1 komentář:

  1. Jsem bezmezným prostorem
    zvířetem na pláních nicoty
    nádech, výdech, život i smrt
    není nic, jen já a vše.

    OdpovědětSmazat