Věčnost

Už se opět našla?

Co? Věčnost.

Jsou to moře, zašlá

se sluncem.

Ó, má strážná duše,

šeptejme svůj slib,

noci, jež zní hluše,

dne, jenž nezní líp.

Tak se zbavíš zlosti,

souhlasů a tíh,

lidské poslušnosti;

poletíš jak vích...

Z atlasových pecí

dýchá povinnost,

aniž možno říci:

Už je toho dost.

Není východiska,

není naděje,

člověku se stýská...

jen klid prospěje.

Už se opět našla.

Co? Věčnost.

Jsou to moře, zašlá

se sluncem.

A. Rimbaud (Opilý koráb; 1872)