chtít pochopit by bylo příliš
přesto mám pocit, že trochu naslepo střílíš
jenže zřejmě osud vede tvoje rány
mnou nepoznány
do snů se mi vkrádají
a výchovné pohlavky
labilní rozbouřené a nevděčné duši dávají
tolikrát si vedle tebe připadám
o aspoň 150 let mladší
a o 150 koňských délek za tebou
ale je to špatný, že tenhle pocit mám?
možná žiju život o tolik sladší
ikdyž slunce se střídá s mlhou
Jsem tak ráda, že tě mám
a tvoje povídání o jistotách mě straší
najednou jako bych neměla ani jedinou...
Nechápu, kde bereš tolik strachu,
OdpovědětVymazatjestli báseň zpívá, tak jistě ne o tvém krachu
jen protože piješ, tak jsem ti básničku darovala
a není soudcem ani vítkou
cožs nepoznala?
Jsem starší, ne o devět, ale milony dní, dřív něž ty dočkám se stmívání,
a přeju ti tvé mlhy a šprými,
každý sen díky nim máš jiný,
já mám holt jíné zdroje,
pravda, že nejsou tak hlučně zřejmé jako ty tvoje
jiné než chlast a deprese a kluky a euforie a tančení na hraně
nemá cenu hodnotit, když to nejde nestraně,
nehodlám tě vychovávat! žij své sny a nenech sebou mávat!
a nepleť dvě básně do jedné,
jedna a jedna jsou pořád dvě,
nejsem chytřejší, lepší, jsem jen jiná eventualita vesmíru,
tak mi odpusť, že mé básně jdou trochu přes míru,
mam tě taky ráda