Pravé poledne, 12:00 atomového světového času. Kdekdo by řekl, že se čas zastavil. Podle korouhve, podle hodin, podle pohybu, který jako by ani neexistoval. Přesto nepochybně musí, protože jinak by na náměstíčku panovala naprostá a úplná tma, kvůli nevyvratitelnosti faktu, že foton je částice s nulovou klidovou hmotností. A tak, i přes absenci veškerého vnímatelného pohybu, čas pravděpodobně plyne dál. 12:01.
Domky tvoří žhavý ring pumpě a lípě. Ani jeden ze soupeřů se už dobrou minutu nepohnul. Nechávají do sebe prát sluneční paprsky (ano, mohli bychom polemizovat o vlnovém charakteru světla, ale dejme tomu) a čekají na chybu toho druhého. Strnule se pozorují, už z principu opovrhují smýšlením protihráče. Staré silniční kolo, jež hraje roli rozhodčího, celý zápas napjatě sleduje z rohu hřiště a je připraveno v případě nepovolených úderů ihned zasáhnout. Obecenstvo záclon za okny nedýchá napětím.
Pod letní oblohou probíhá souboj vůlí. Ticho, to strašlivé ticho před bouří značí něco hrozného. “A ano! Je to tady – první mírný záchvěv větru pročísl o tolik stop vyššímu protivníkovi vlasy. Zdá se, že již brzy padne první rána. Oba útočníci se však stále nehýbají... “ A vzduch těžkne očekáváním. Obloha protestuje tichým mručením. A jako supi se z dáli ženou temné mraky nasáklé deštěm. Lípa ševelí sílícím větrem, pumpa mlčí. První kapky velké jako malíčky dítěte dopadají na její letní zápasnický úbor v rybízově červené.
Náhle se lípa napřáhne, oblohu rozetne neřízený elektrický výboj a obrovská rána a tříštění dřeva se slévá s vysokým hřmotem a jásotem diváků na nebi.
“Je po zápase. Mokrý ring poskytuje pohled na výsledek: lípa byla těžce raněna, avšak vítezství je její!” Na povalené pumpě leží její obrovská ruka – téměř polovina celého stromu, rozštípnutého bleskem ve dví. Diváci táhnou jinam, na další zápas do vedlejší vesnice. Obloha se pročišťuje, vzduch voní vypařujícím se deštěm. Jako by se zápas ani neudál, jako by nikdy žádný pohyb nenastal. Je však nevyvratitelné, že čas plyne dál. 12:11...
Slohová práce z českého jazyka na téma “Tady chcípl pes”; volný slohový útvar; 12/1/09
Krásně napsáno... Je to úplně jiný styl, než jaký píšu já (jsem realista, faktista, nedokážu se ponořit do prvků líčení), ale přesto (nebo snad proto?) mě to, co jsi napsala, nějakým způsobem silně zaujalo.
OdpovědětVymazat