Pátého dne
se spustil lijavec
a pršelo až místo cest
potoky a říčky
se začaly pod nohy plést
pak vše utichlo
i stálý tep
olověných kapek do listoví
a bušilo to ticho v nás
každý měl strach
setmělo se vprostřed dne
a dusno nás k zemi připoutalo okovy
pak přiřítil se ďáblů konvoj
a nad hlavami nebeský řev
pořád bylo ticho
jen místo potoků tekla krev
a my skřípěli zuby bolestí
plakali
a zatínali pěsti
když brali nám svobodu
jako vítr bere dech
jako když nezůstane ani lístek
na stromech
naše utrpení trvalo věčnost
a když ďáblové odešli
nezůstalo v nás nic
jen slepé vypálené oči
a slepá vypálená srdce
Žádné komentáře:
Okomentovat