Dendrobátky

... Nelze si je nezamilovat. Tyhle malinký žabičky asi při tvoření světa naskákaly Bohu do palety a pořádně tam řádily...

Každopádně, mám dneska takovou radost, že mám konečně hotovou seminárku, že z ní sem snad i kus dam, právě kvůli těmhle roztomilým stvořením. Enjoy :)

Zařazení:

říše: Živočichové (Animalia)

kmen: Strunatci (Chordata)

podkmen: Obratlovci (Vertebrata)

třída: Obojživelníci (Amphibia)

podtřída: Bezocasí (Ecaudata)

řád: Žáby (Anura)

čeleď: Pralesničky (Dendrobatidae)

rod: Dendrobates, Phyllobates

Dnes je známo přibližně 170 druhů pralesniček. Zástupci této čeledi jsou drobné žáby žijící v tropické Střední a Jižní Americe, od Nikaraguy po Brazílii a Bolívii, nejvíce druhů obývá Kolumbii, Ekvádor a Peru. Mnoho druhů je velmi pestře zabarveno, což u nich má, jako u většiny nápadně zbarvených živočichů, varovnou funkci, ovšem u těchto obojživelníků opodstatněnou. Zdaleka ne všechny druhy jsou nebezpečné, skutečně jedovatých je asi třetina (Dendrobatinae). Ostatní pralesničky využívají toho, že svou barvou "kamuflují" nebezpečnost. Navíc jsou některé svým zbarvením spíše "zneviditelněny" v terénu. Ovšem ty, co svou výstrahu myslí vážně, jsou extrémně jedovaté. Avšak je tomu tak pouze u jedinců, kteří se pohybují ve svém přirozeném prostředí. Teprve nedávno bylo zjištěno, že jejich jedovatost je podmíněná stravou. Ti, kteří jsou chovaní v zajetí, nemají jed prakticky žádný, protože v potravě, kterou přijímají, chybějí složky, které jsou nutné pro jeho tvorbu. Jedovatí mravenci, termiti, pavouci a také některé druhy jedovatých rostlin, obsahující nebezpečné alkaloidy, tvoří více než 50% jejich potravního spektra, což způsobuje jejich sekundární toxicitu.

Je známo přes 220 typů toxických alkaloidů pralesniček: batrachotoxiny, pumiliotoxiny, histrionicotoxiny a další formy toxinů. Slouží primárně k ochraně před predátory.

Kožní žlázy žáby Phyllobates aurotaenia a Phyllobates terribilis obsahují steroidní alkaloid batrachotoxin. Sekret je používán Indiány ze západní Kolumbie k lovu - je základem šípového jedu, který slouží k výrobě otrávených šipek do foukaček. Jedná se o silný a rychle působící jed. Odtud jsou pralesničky nazývány "šípové žabky".

Nebezpečnost batrachotoxinu spočívá v přerušení přenosu signálů z nervové soustavy k hladkému svalstvu a výsledkem je zástava dýchání a ochromení srdeční činnosti.

Letální dávka pro 68kg člověka může být přibližně 100 mikrogramů, tedy ekvivalent váhy dvou zrnek jemné kuchyňské soli.

Batrachotoxin

Podle údajů domorodci nachytají žáby a vězní je v dutém kmeni dokud nepotřebují jed. Potřebují-li ho, vyjmou žábu a do krku jí zasadí dřevěné ostří. Toto utrpení způsobí, že žába se začne "potit", zejména na zádech, kde se vytvoří vrstva bílé pěny. Ta je nejsilnějším jedem, jenž dokáže vyprodukovat, a domorodci v něm namáčejí hroty svých šípů. Ty si uchovají svou smrtící sílu po celý rok.

Podle jiných zdrojů domorodci žáby nabodnou na zahrocené větve a otáčejí jimi nad ohněm, dokud nezačnou vylučovat sekret, který zachytávají do nastavených nádobek, případně zahřívají žáby uzavřené přímo v bambusové tyči, a vyloučený sekret mísí s výtažkem amarylkovité rostliny Buphane toxicaria. Takto připravené šípové jedy mohou být účinné i několik desítek let.