pondělí 1. února 2010

Klec v kleci

Autorka si takhle jednou odpoledne zdřímne a zdá se jí sen...
Je podzim. Plave oblečená a v tanečních botách v plaské přehradě s rozečtenou knížkou o farmakologii a že je to hrozně monotónní pohyb, tak při tom plavání usne. No a najednou jí dojde, že se nějak nemůže nadechnout. Ví že je to jenom sen, ale - sakra - vůbec se nemůže probudit. Najednou je ve značně omámeném stavu nad hladinou a knížka je skoro celá mokrá a ještě k tomu asi ztratila jednu botičku. A navíc teď se teprv pořádně začíná topit, protože voda nějak podezřele zhoustla.

No zabte mě, takovýhle sny... xD

3 komentáře:

  1. If you find you are falling into madness... dive. ;)

    OdpovědětVymazat
  2. Vidím, že šílené sny se nevyhýbají nikomu z nás... Mně se pro změnu asi před dvěma dny zdálo, že jsem v rámci zabránění jakési katastrofě, při které mělo vyhynout celé lidstvo, musela odpálit v centru města bombu a nesměla to nikomu předem varovat. Ona bomba zničila asi polovinu Plzně, hodně lidí zemřelo. Mí dva jediní společníci z města utekli, ale já v epicentru během výbuchu zůstala (s hrdinnou myšlenkou" "nemůžou utéct ostatní, tak neuteču ani já"), takže mi to utrhlo pravou ruku a já zbytek snu (víc jak 3/4) strávila vysvětlováním, že nejsem terorista, výčitkami, že jsem zabila tolik lidí, snahou naučit se žít s jednou rukou a přemýšlením, proč jsem tu bombu vlastně odpalovala a nikomu o tom neřekla :-)

    OdpovědětVymazat